Skončení služebního poměru lII. část

Úvodem

V tomto seriálu se věnujeme hlavě V. zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě nazvané „Skončení služebního poměru“.

Z ustanovení § 71 ZSS vyplývá, že služební poměr skončí v případech stanovených tímto zákonem, neskončil-li smrtí státního zaměstnance nebo jeho prohlášením za mrtvého, popřípadě uplynutím doby, jde-li o služební poměr na dobu určitou. V jiných případech (například dohodou mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem) skončit nemůže.

V prvním díle jsme probrali ustanovení § 71 a § 72 ZSS.

Dne 23. prosince 2024 však byla ve Sbírce zákonů publikována velká novela zákona o státní službě, která nabyla z převážné části účinnosti dne 1. ledna 2025 – zákon č. 448/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – a která přinesla velké změny do hlavy V. zákona o státní službě týkající se skončení služebního poměru.

Proto jsme se v druhém díle stručně vrátili k ustanovení § 72 ZZS o skončení služebního poměru rozhodnutím služebního orgánu a probrali § 73 ZZS „Skončení služebního poměru na základě žádosti státního zaměstnance“ a § 73a ZSS „Skončení služebního poměru na základě dohody mezi představeným a služebním orgánem“.

Dnes budeme pokračovat ustanovením § 74 ZSS „Skončení služebního poměru ze zákona“ a zcela novým ustanovením § 74a ZSS „Odbytné“.

Skončení služebního poměru na základě pravomocného odsouzení státního zaměstnance

Podle § 74 odst. 1 písm. a) ZSS v případě, kdy byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo byl pravomocně odsouzen pro trestný