Skončení služebního poměru I. část

Úvodem

V následujícím seriálu se budeme věnovat hlavě V. zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě nazvané „Skončení služebního poměru“.

Z ustanovení § 71 ZSS vyplývá, že služební poměr skončí v případech stanovených tímto zákonem, neskončil-li smrtí státního zaměstnance nebo jeho prohlášením za mrtvého, popřípadě uplynutím doby, jde-li o služební poměr na dobu určitou. V jiných případech (například dohodou mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem) skončit nemůže. Skončením služebního poměru zaniká zaměstnanecký vztah mezi státním zaměstnancem a státem. Citované ustanovení § 71 ZSS tedy upravuje skončení služebního poměru na základě právní skutečnosti předpokládané zákonem.

Skončení služebního poměru smrtí státního zaměstnance

Služební poměr končí smrtí státního zaměstnance nebo jeho prohlášením za mrtvého. Smrt státního zaměstnance dokládá úmrtní list nebo jeho úředně ověřená kopie, jejichž kopie opatřená ověřovací doložkou se založí do osobního spisu státního zaměstnance. Služební poměr skončil dnem, který je v úmrtním listě uveden jako den úmrtí.

Služební poměr státního zaměstnance skončí rovněž na základě pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého. Kopie pravomocného rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého (nebo kopie jeho úředně ověřené kopie) opatřená ověřovací doložkou se založí do osobního spisu státního zaměstnance. Služební poměr skončil dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého.

Nedisponuje-li služební úřad potřebnými dokumenty (úmrtní list nebo rozhodnutí soudu), uvede do záznamu o skončení služební