Služební poměr na dobu určitou a neurčitou

Druhy služebního poměru

Služební poměr lze rozlišovat podle § 20 ZSS podle doby jeho trvání na služební poměr na dobu neurčitou a na služební poměr na dobu určitou. Služební poměr na dobu určitou končí uplynutím této doby, neskončí-li dříve v případech stanovených zákonem o státní službě. Doba trvání služebního poměru na dobu určitou může být ve smyslu rozsudku NS 21 Cd 1990/2000 a NS 21 Cdo 512/2001 stanovena konkrétním časovým údajem (pevným datem), časovým obdobím, dobou trvání určitých činností, popřípadě účelem a povahou činností, které má státní zaměstnanec vykonávat, nebo jinou, konkrétním časovým údajem neohraničenou, ale objektivně zjistitelnou, skutečností.

Tak například dobu trvání služebního poměru na dobu určitou státního zaměstnance „zastupujícího“ nepřítomnou státní zaměstnankyni čerpající mateřskou a poté rodičovskou dovolenou, lze stanovit jako dobu čerpání mateřské, resp. rodičovské dovolené, resp. neplaceného služebního volna „zastupované“ státní zaměstnankyně nebo jako dobu, po kterou je třeba podle § 21 odst. 2 ZSS nahradit dočasně nepřítomnou státní zaměstnankyni.

Údaj o době trvání služebního poměru, resp. o tom, zda státní služba bude vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, v případě služebního poměru na dobu určitou údaj o době jeho trvání je jednou z náležitostí rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, resp. rozhodnutí o zařazení na služební místo a rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného.

Služební poměr na dobu neurčitou

Zákon o státní službě preferuje služební poměr na dobu neurčitou.

Pokud jd