Finanční plánování ve veřejné správě (1. část)

Finanční plánování ve veřejné správě je proces, který má zásadní význam pro fungování státu, územních samosprávných celků i jejich příspěvkových organizací. Nejde pouze o technické sestavování rozpočtů, ale o komplexní mechanismus, jenž propojuje poslání jednotlivých institucí s jejich dlouhodobou vizí a strategickými cíli a zároveň vytváří předpoklady pro naplnění požadavků zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě (dále jen „zákon o finanční kontrole“). Tento zákon v § 1 a § 3 výslovně uvádí, že finanční kontrola je součástí systému finančního řízení zabezpečujícího hospodaření s veřejnými prostředky a že tento systém tvoří mimo jiné vnitřní kontrolní systém orgánů veřejné správy. Právě vnitřní kontrolní systém, zahrnující řídicí kontrolu a interní audit podle § 3 odst. 4 písm. a) a b), předpokládá existenci předem stanovených cílů, kritérií a postupů, tedy i systematicky prováděného finančního a nefinančního plánování.

Finanční plánování ve veřejné správě plní dvojí roli. Na jedné straně propojuje dlouhodobé záměry, poslání a vizi organizace se střednědobými a krátkodobými kroky, z nichž se skládá každodenní fungování veřejných služeb a naplňování potřeb občanů a jiných příjemců. Na druhé straně vytváří věcný základ pro výkon řídicí kontroly, kterou zákon v § 3 odst. 4 písm. a) chápe jako součást vnitřního řízení orgánu veřejné správy při přípravě operací před jejich schválením, při průběžném sledování uskutečňovaných operací i při následném prověření vybraných operací a hodnocení dosažených výsledků. Bez finančního plánování