Režim přenesení daňové povinnosti v přeshraničních transakcích

Výčet situací, v nichž se uplatní režim přenesení daňové povinnosti (RPDP) v přeshraničních transakcích je na rozdíl od lokálního RPDP upraven pouze v jediném ustanovení, a sice v § 108 ZDPH. Oproti lokálnímu RPDP jsou dotčené transakce vymezeny jen typově (např. poskytnutí služby, dodání zboží atp.) a zejména statusem dodavatele či odběratele (např. osoba neusazená v tuzemsku, plátce atp.). Přesto není tato úprava jednodušší ani přehlednější. Pro její aplikaci je nutné dobře znát definice některých pojmů uvedených v § 4 ZDPH a tyto pojmy vzájemně nezaměňovat. V následujícím textu se budu jednotlivým ustanovením, která upravují povinnost přiznat daň v případě přeshraničních transakcí, věnovat podrobně a s použitím mnoha příkladů.

Důležité pojmy – § 4

Osobou registrovanou k dani je osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy [§ 4 odst. 1 písm. f) ZDPH].

Zahraniční osobou je osoba povinná k dani, která nemá na území Evropské unie sídlo ani provozovnu [§ 4 odst. 1 písm. g) ZDPH].

Osvobozenou osobou je osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem [§ 4 odst. 1 písm. m) ZDPH].

Sídlem osoby povinné k dani je adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo s