Daňové doklady

Téma daňových dokladů je tématem široce diskutovaným. Zdá se mi, že někdy je daňovým dokladům věnována větší pozornost, než si zaslouží. V praxi lze nicméně narazit na situace, kdy je správně vystavený daňový doklad naprosto zásadní, což platí zejména při fakturaci prostřední osoby v třístranném obchodu, kdy neuvedení povinných údajů na doklad může mít pro jeho výstavce fatální důsledky, případně při fakturaci v režimu přenesení daňové povinnosti nebo ve zvláštních režimech týkajících se obchodu s použitým zbožím nebo cestovní služby. Někdy je naopak příjemcem dokladu zbytečně vyžadována jeho oprava, pokud výstavce neuvedl přesnou adresu příjemce nebo částku na dokladu zaokrouhlil nesprávně. Příjemce by měl mít v podobných případech na paměti ustanovení § 73 odst. 5 zákona o DPH (ZDPH), podle něhož lze nárok prokázat jiným způsobem, neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu. Samostatnou kapitolou jsou doklady o použití, jež nejčastěji suplují interní doklad v situacích, v nichž je plátce povinen přiznat daň na výstupu z důvodu použití zboží či služeb, u nichž byl uplatněn odpočet na vstupu, k účelům, u nichž ZDPH odpočty neumožňuje. Z toho vyplývá, že případné nedostatky daňového dokladu budou tolerovány, jestliže plátce přizná daň na výstupu ve správné výši. V dalším textu bych ráda téma daňových dokladů uchopila komplexně, a to především z praktického hlediska. Upozorním zejména na doklady, jež musí být (na rozdíl od ostatních) vystaveny zcela perfek