Právní souvislosti sjednání zkušební doby

Při vzniku pracovního poměru si strany mohou sjednat zkušební dobu. Pravidla zkušební doby v zákoníku práce dopadají i na zaměstnance, kteří pracují v pracovním poměru v oblasti veřejných služeb a správy. Zákoník práce stanoví nejvyšší přípustnou délku zkušební doby a upravuje také případy, kdy se zkušební doba ze zákona prodlužuje. Výslovně není řešena možnost opakovaného sjednání zkušební doby při opakování pracovního poměru na dobu určitou, ovšem tuto spornou otázku před časem řešil Nejvyšší soud. Zvláštní pravidla platí pro uplatnění zkušební doby ve služebním poměru.

Sjednání zkušební doby

Zkušební doba slouží k tomu, aby se v jejím rámci zaměstnavatel i zaměstnanec navzájem poznali a ověřili si, zda jim pracovněprávní vztah bude vyhovovat a zda tedy budou mít zájem na jeho zachování i po skončení zkušební doby.

Zákoník práce zaměstnance a zaměstnavatele nijak neomezuje co do možnosti si zkušební dobu sjednat (zvýšenou pozornost je třeba věnovat možnosti sjednat zkušební dobu při opakování doby určité – viz níže). Nejde o povinnou náležitost pracovní smlouvy a neuplatní se tedy automaticky. Odpovídá-li to zájmům obou stran, ponechává právní úprava na nich, aby si zkušební dobu dohodli. Obvykle k tomu dochází přímo prostřednictvím jednoho z ujednání v pracovní smlouvě. Takový postup zajistí i soulad s pravidlem, podle něhož musí být zkušební doba sjednána písemně a strany se na ní musí dohodnout nejpozději v den vzniku pracovního poměru.

Délka zkušební doby

Zkušební doba může být sjednána nejdéle na 3 měsíce ode dne vzniku pr