Nedostatky v evidenci pracovních úrazů

K pracovnímu úrazu a nemoci z povolání

Pracovním úrazem je pro účely zákoníku práce poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pro představu o činnosti, která přímo souvisí s výkonem práce, je možné uvést například názor NS 21 Cdo 1148/2002: „v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů“. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Toto vymezení pracovního úrazu lze nalézt v § 271k odst. 1 až 3 ZP a obsah pojmu plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním je uveden v § 273 a § 274 ZP. V § 271k odst. 4 ZP je pak uvedeno, že nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu.

Až do přijetí nyní pla