Vyslání zaměstnance na pracovní cestu

Odpověď:

S odkazem na § 42 zákoníku práce musí být jasně mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena dohoda o vysílání zaměstnance na pracovní cesty, kdy zaměstnavatel musí o dané pracovní cestě zaměstnance dopředu informovat, a tím, že zaměstnanec na pracovní cestu nastoupí, vyjadřují tímto souhlas s pracovní cestou, a to za předem uvedených podmínek, které musí v rámci cestovního příkazu zaměstnavatel zaměstnanci jasně definovat, jako je  datum zahájení pracovní cesty, doba trvání pracovní cesty, místo plnění pracovních úkolů mimo pracoviště zaměstnavatele, způsob dopravy a ubytování, a to s odkazem na § 153 zákoníku práce. 

Vzhledem k tomu, že cestovní náhrady poskytuje zaměstnavatel, je tedy oprávněn a současně i povinen určit podmínky, které ovlivňují jejich výši rozsah. Tyto podmínky jsou pro zaměstnance závazné, a měnit je může pouze po dohodě se zaměstnavatelem.

Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že zaměstnavatel má právo si nastavit podmínky při vysílání zaměstnance na pracovní cesty, včetně i podmínky, aby zaměstnanec mě daný cestovní příkaz při konání pracovní cesty u sebe a také není problém nastavit s odkazem na § 183 odst. 3 zákoníku práce, že má zaměstnanec povinnost do 10 pracovních dnů po skončení pracovní cesty tuto vyúčtovat (pokud se nedohodnou obě strany na jiné době) a předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a případně vrátit nevyúčtovanou zálohu. 

Zaměstnanec, který plní pracovní úkoly mimo pracoviště zaměstnavatele (při pracovní cestě), je povinen s odkazem na § 106 písm. h) zákoníku prác