Kapitola IV. Zpracování dokladů

Již v předchozích kapitolách je zmíněna elektronická komunikace s bankou. Jde většinou o historicky prvé propojení dříve ještě hlavně účetního systému s jiným systémem. Cíl byl evidentní – vyloučit doklady v listinné podobě jako přenašeč dat z jednoho počítače do druhého. Ruční přepis dat zdržuje a je potenciálním zdrojem chyb. Již na počátku devadesátých let nosily větší firmy do bank na disketě nahrané příkazy a odnášely si nahrané bankovní výpisy, které si přehrály jako doklady do svých účetních programů. I když tento proces nastal již před třiceti lety, dosud neskončil. Většina organizací si stále vedle elektronických výpisů stahuje a archivuje bankovní výpisy v podobě PDF. PDF je duplicitním dokladem uloženým většinou mimo váš informační systém. Má ale stále ještě jednu výhodu, je čitelné a přehledné proti většině tiskových sestav, které účetní jednotce její dodavatel IS pro bankovní výpisy vytvořil. S příkazy do banky je to obdobné. Přesvědčovat někoho, že archivace příkazu do banky v listinné podobě je zcela nadbytečné, je velmi obtížné. Užitečnost dokladu v listinné či elektronické podobě končí jeho korektním provedením bankou. A provedení se dokládá bankovním výpisem. Přesto jsou dodnes příkazů do banky v listinné podobě plné šanony. Na druhou stranu je nutno připustit, že kontrola účtu příjemce a jeho variabilního symbolu je na papíře pohodlná.

Znalost propojení jednotlivých typů dokladů je nezbytná pro inventarizaci elektronických dat IS. Jednotlivé položky výše uvedeného elektronického bankovního výpisu se párují s doklady knih pohledávek a závazků. Výslednou č