Kapitola I. Vývoj prostředků pro automatizaci účetnictví

Principy účetnictví vznikly už v počátcích starověku. Vznik je spojen s dálkovým obchodem a nejspíše i výběrem daní. V momentu, kdy nabyli majetku zámožní lidé, potřebovali své bohatství nějak evidovat. A evidence se neobešla bez počítání. Nástroj velmi podobný kuličkovému počítadlu vykopali archeologové v Sumeru. Nese jméno Abakus. Na řadě míst světa jsou kuličková počítadla užitečná dodnes.

Vznikly první účetní knihy. Strany účtů dostaly své latinské názvy – Credit (credo – věřím) a Debet, téměř identický termín je v latině i pro hřích („et dimitte nos debita nostra – a odpusť nám naše viny“ je přece v otčenáši). Debitovat účet znamená vyúčtování účtu nebo zatížení nebo zatěžování účtu. Dluh byl v tomto smyslu chápán velmi negativně. Byl to hřích.

Vznik podvojného účetnictví je spojeno s Itálií čtrnáctého století. Encyklopedie ale uvádějí, že tento způsob vedení účetnictví nezávisle vznikl i v Číně nebo Koreji. Není se čemu divit, Čína byla do roku 1700 nejprůmyslovější zemí světa.

S manufakturní a posléze průmyslovou výrobou vznikly účtárny. V kancelářích byly vysoké pulty, u kterých stáli jen muži. Vedly se účetní knihy – hlavní kniha a účetní deník, kniha závazků a pohledávek. Mnohé firmy je měly vázané i v kůži. Obraty stran se pravidelně kontrolovaly. Zápisy se prováděly tak, aby nešly snadno přepsat nebo vymazat. Čitelný rukopis byl povinností. Inkoustová tužka byla vítaným pomocníkem. Nosily se klotové rukávy. Alespoň tak je to vidět v dobových filmech. Vznikly standardizované tipy účetních dokladů jako knihy pohledávek a závazků, pokladní knihy, majetkové karty