Člen rodiny a domácnost podle zákona o státní službě

Odpověď:

Ustanovení § 46 odst. 3 a 4 ZSS pro účely náhrady výdajů v souvislosti se služební cestou stanoví, kdo se považuje za člena rodiny, a definuje pojem domácnost. Uvedené ustanovení tedy má při aplikační praxi přednost před § 187 ZP.

Za člena rodiny státního zaměstnance se pro účely náhrady výdajů v souvislosti se služební cestou považuje jeho manžel, partner podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, vlastní dítě, osvojenec, dítě svěřené státnímu zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitel, opatrovník a pěstoun. Pokud jde o definici člena rodiny, bude třeba vycházet z příslušných předpisů, které uvedenou oblast upravují (například občanský zákoník, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí).

Jiná osoba je postavena na roveň člena rodiny pouze za předpokladu, že žije se státním zaměstnancem v domácnosti. Domácností se rozumí společenství osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Definice domácnosti je v zásadě shodná s tou, která je obsažena v § 347 odst. 5 ZP. Definice domácnosti v sobě zahrnuje dvě podmínky, které musejí být kumulativně splněny.

První podmínkou je existence společenství fyzických osob (dvou nebo více), které spolu trvale žijí. Vztah těchto osob není nijak blíže konkretizován, může se tedy jednat o osoby, které nejsou podle § 46 odst. 3 ZSS považovány za členy rodiny ani o osoby, které jsou podle § 22 odst. 1 OZ považovány za osoby blízké. Vztah těchto osob však musí být trvalého charakteru, což bude nutné posoudit vž