Uplatnění daně z přidané hodnoty u neziskových subjektů

Úvod, předmět daně z přidané hodnoty, základní pojmy, osoba povinná k dani

Problematika daně z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“).

Zákon o DPH je v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice“). Pro správnou aplikaci daně z přidané hodnoty je důležité nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „nařízení Rady“).

Zákon o DPH v § 1 upravuje daň z přidané hodnoty, tedy daň z přidané hodnoty, která je řešena tímto zákonem, českou daň z přidané hodnoty (dále jen „daň“).

Předmět daně

Podle § 2 je předmětem daně dodání zboží (včetně dodání nemovitých věcí) nebo poskytnutí služby. Dodáním zboží se podle § 13 odst. 1 zákona o DPH rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník, poskytnutím služby se podle § 14 odst. 1 zákona o DPH rozumí vše, co není dodáním zboží. Z toho vyplývá, že zákonem o dani z přidané hodnoty jsou upraveny všechny činnosti, které mohou nastat.

Aby se skutečně jednalo o plnění, které je předmětem daně podle zákona o DPH, musejí být kromě toho, že se jedná o dodání zboží nebo poskytnutí služby, současně splněny i další podmínky, a sice se musí jednat o plnění poskytnuté za úplatu osobou povinnou, která jedná jako taková, a další podstatnou podmínkou je, že se musí jednat o plnění s místem pl