Odchylky při poskytování cestovních náhrad ve veřejné správě a státní službě II.

Úvodem

V článku „Odchylky při poskytování cestovních náhrad ve veřejné správě a státní službě I.“ jsme probrali problematiku cestovních náhrad z obecného pohledu (jak z pohledu § 112 ZSS, tak z pohledu obecných ustanovení zákoníku práce o cestovních náhradách) a přislíbili jsme si, že v dnešním pokračování se budeme věnovat jednotlivým náhradám.

Také jsme zdůraznili, že ustanovení § 112 ZSS odkazuje na konkrétní ustanovení zákoníku práce, které upravují poskytování cestovních náhrad pro zaměstnance zaměstnavatelů tzv. rozpočtové a příspěvkové sféry (veřejné správy) (§ 109 odst. 3 ZP).

Zvlášť jsme upozornili na znění § 174 ZP, podle kterého správní úřad bude poskytovat státním zaměstnancům cestovní náhrady podle hlavy II části sedmé zákoníku páce, tedy i těch ustanovení, na které § 112 ZSS neodkazuje, ovšem s odchylkami stanovenými v hlavy III části sedmé zákoníku práce. Tento postup přímo vyplývá z hlavy III části sedmé zákoníku práce (§ 174 ZP). V této hlavě jsou stanovena omezení co do výše a druhů při poskytování cestovních náhrad pro zaměstnavatele, kteří uhrazují prostředky na svoji činnost zcela nebo převážně z veřejných zdrojů. Ustanovení § 112 ZSS navíc vylučuje použití § 177 ZP, to znamená, že služební orgán nebude moci poskytovat státním zaměstnancům náhrady při přijetí do služebního poměru. Při poskytování náhrad při přeložení pak služební úřad postupuje pouze podle § 164 ZP.

Dále jsme si připomněli, že ustanovení § 112 ZSS se odka