Den povinnosti přiznat daň II.

Fiktivní transakce [§ 21 odst. 4 písm. d), e)]

Za dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu se podle § 13 odst. 4 a § 14 odst. 3 ZDPH považuje i použití hmotného majetku či služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, pokud byl původně (tj. při jejich získání) uplatněn odpočet daně na vstupu. Odpočet u nákladů použitých k soukromým či charitativním nebo jiným podobným aktivitám je totiž nepřípustný. Zdaněním na výstupu dochází fakticky k „vrácení“ odpovídajících částek státu. Dalším důvodem pro zavedení tohoto institutu je i snaha o narovnání podmínek mezi plátcem, jenž by jinak získal produkt bez daně, a běžným spotřebitelem, který při nákupu téhož produktu vždy zaplatí i DPH. Pojem „fiktivní transakce“ je běžně používán, neboť jde o právní fikci, podle níž se má za to, že použití zboží či služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností je jejich dodáním za úplatu. DUZP nastává dnem jejich použití pro tyto účely.