5. Přehled o peněžních tocích (cash flow)

5.1 Podstata přehledu o peněžních tocích

Reforma účetnictví státu upřednostnila akruální princip účetnictví. Znamená to, že do účetního období jsou zahrnovány náklady a výnosy z věcného a časového hlediska, které do něj patří, a to bez ohledu na přírůstek či úbytek peněžních prostředků (výdaje a příjmy). Na základě porovnání výnosů a nákladů se ve výkazu zisku a ztráty zjistí výsledek hospodaření. Ten však nevypovídá o stavu peněžních prostředků účetní jednotky. Stav peněžních prostředků je dán rozdílem mezi příjmy peněžních prostředků a výdaji peněžních prostředků. Z rozvahy lze odvodit přehled o peněžních tocích (cash flow).

V účetnictví veřejného sektoru bylo rozhodnuto o formě přehledu o peněžních tocích, který na základě nepřímé metody upravuje výsledek hospodaření před zdaněním, jako rozdíl výnosů a nákladů, o: 

- peněžní toky z provozní činnosti, tj.

• nepeněžní operace,
• změny oběžných aktiv a krátkodobých závazků,
• zaplacenou daň z příjmů včetně doměrků,
• přijaté dividendy a podíly na zisku,

- peněžní toky z dlouhodobých aktiv a 

- peněžní toky z vlastního kapitálu, dlouhodobých závazků a dlouhodobých pohledávek.

Celková změna stavu peněžních prostředků je tedy dána součtem peněžních toků z provozní činnosti + peněžními toky z dlouhodobých aktiv + peněžními toky z vlastního kapitálu, dlouhodobých závazků a dlouhodobých pohledávek. Tato celková změna představuje rozdíl mezi stavem peněžních prostředků k 1. dni účetního období a k posledním