Dohoda o náhradách za opotřebení vlastního zařízení zaměstnance

Zaměstnanec může, pokud se tak se zaměstnavatelem dohodne, používat své vlastní nářadí, zařízení či předměty, které potřebuje pro svůj výkon práce. Vzhledem k tomu, že ale dochází k opotřebení vlastního majetku zaměstnance, má zaměstnavatel povinnost toto opotřebení nahradit.

Tuto problematiku upravuje zejména zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a zákon č. 568/1992 Sb., o daních z příjmů.

Právní rámec

Zákoník práce v § 190 odst. 1 uvádí, že: „sjedná-li zaměstnavatel, popřípadě vnitřním předpisem stanoví nebo individuálně písemně určí podmínky, výši a způsob poskytnutí náhrad za opotřebení vlastního nářadí, zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu práce zaměstnance, poskytuje mu tuto náhradu za dohodnutých, stanovených nebo určených podmínek“.

Princip, že náklady spojené s výkonem práce nese vždy zaměstnavatel, potvrzuje i ustálená judikatura, např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 5 Afs 68/2007–121 ze dne 28. 2. 2008, ve kterém se uvádí, že: „náklady, které vznikají zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, nese zaměstnavatel. Pokud tedy při výkonu práce nebo v souvislosti s ním vzniknou zaměstnanci výdaje, má zaměstnavatel povinnost tyto (za zákonem stanovených podmínek) zaměstnanci nahradit“. V praxi to znamená, že pokud zaměstnanec používá například svůj notebook nebo fotoaparát k pracovním účelům, nesmí mu tím vznikat finanční újma na hodnotě věci bez náhrady.

Náhrady nákladů při práci na dálku

Novelou zákoníku práce vzniklo nové ustanovení § 190a, které se věnuje náhradám nákladů při výkonu práce na dálku. Proto, pokud z