(Ne)povinnost získat souhlas se zpracováním osobních údajů zaměstnanci

Odpověď:

Zaměstnanci nejsou povinni poskytovat souhlas se zpracováním osobních údajů. Právní titul zpracování osobních údajů, tedy důvod, na základě něhož lze osobní údaje zpracovávat, je dán několika způsoby, přičemž souhlas daný subjektem osobních údajů (osoby, jejichž os. údaje jsou zpracovávány) je jedním z nich (čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení GDPR). Dalšími právními tituly jsou zpracování nezbytné pro plnění smlouvy (čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení GDPR), zpracování nezbytné pro splnění právní povinnosti (čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení GDPR) či zpracování nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů (čl. 6 odst. 1 písm. d) nařízení GDPR).

Vznik pracovněprávního poměru je podmíněn buďto pracovní smlouvou, nebo jmenováním (§ 33 ZP). V případě uzavření pracovní smlouvy se uplatňuje právní titul zpracování nezbytného pro plnění smlouvy – pokud by nebyly některé osobní údaje zpracovávány, smlouvu by nebylo možné uzavřít. Kromě toho se osobní údaje zaměstnanců zpracovávají také na základě právního titulu splnění zákonných povinností, například v rámci oznamovací povinnosti vůči ČSSZ, finanční správě a zdravotním pojišťovnám. Z výše řečeného proto vyplývá, že při podpisu pracovní smlouvy nemusí zaměstnanec podepisovat souhlas se zpracováním osobních údajů. Nicméně je nutné splnit informační povinnost podle čl. 13 nařízení GDPR, tedy poskytnout zaměstnancům dokument s informacemi o zpracování jejich osobních údajů.

Existují však situace, kdy je souhlas nezbytný, například při použití fotografií zaměstnanců na webu organizace nebo při zveřejnění jejich kontaktu