Politika vnitřního trhu

O postavení a významu vnitřního trhu v rámci evropské integrace se většinou vedou jen malé spory. Téměř všeobecně je přijímán názor, že v ekonomické oblasti je vnitřní trh jeho hlavní součástí a hlavním přínosem. Pomohl odstranit tradiční, často staleté bariéry mezi trhy zapojených zemí: celní, obchodní, daňové, technické, administrativní a další. Vznikla tak „oblast bez vnitřních hranic, kde byly propojeny trhy zboží, pracovníků, služeb a kapitálu“. Společným úsilím členských zemí byl vytvořen hospodářský prostor umožňující uplatňovat čtyři svobody: svobodu volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Jako konečné cíle programu vnitřního trhu se uvádějí dva, ekonomický a politický: 1. Zvýšit a udržet ekonomickou prosperitu tím, že se odstraní překážky bránící využití ekonomického potenciálu jeho účastníků a na základě toho zvyšovat životní úroveň a kvalitu života. 2. Přispět ke „stále užšímu spojení evropských národů“, jak je uvedeno v Preambuli Římské smlouvy (1957), což pomůže odstranit staleté politické soupeření na evropském kontinentu, které opakovaně vyústilo v konflikty. Očekávání spojená s vytvořením vnitřního trhu byla velká. I dnes země usilující o členství v Evropské unii si od zapojení do vnitřního trhu slibují nejvíce. Celkově můžeme charakterizovat projekt vnitřního trhu jako program dalekosáhlé liberalizace, který je doprovázen dohodnutými pravidly. Program vzájemného otevření trhů předpokládal odstranění všech dosavadních omezujících národních bariér, desítek a stovek národních předpisů a na jejich místo zavedení společně dohodnuté evropské úpravy umožňující volný pohyb po celém vnitřním trhu. Velkým tématem v posledních letech je vytvoření jednotného digitálního trhu.