Politika hospodářské a měnové unie (EMU)

Vyvrcholením procesu integrace měnových politik a celého evropského integračního procesu je vytvoření hospodářské a měnové unie. Hospodářská a měnová unie představuje nejvyšší stupeň ekonomické integrace založený na vnitřním trhu. V rámci této unie státy koordinují své hospodářské a fiskální politiky. Země, které splňují podmínky pro přijetí jednotné měny, mají také jednotnou měnovou politiku.

Proces vytváření měnové unie začal se vznikem Evropských společenství. Měnová unie byla realizována ve třech fázích, které byly specifikovány v Smlouvě o založení Evropského společenství. První fáze, která probíhala v letech 1990–1993, přinesla zavedení volného kapitálu mezi členskými státy. V rámci druhé fáze, která trvala v letech 1994–1998, se pozornost zaměřila na sbližování hospodářských politik členských států, posilování spolupráce mezi centrálními bankami, zřídil se Evropský měnový institut, který měl spolupráci mezi centrálními bankami dále posilovat. Zahájily se kroky vedoucí k přijetí společné jednotné měny. Třetí fáze, která začala v roce 1999, zahrnovala vytvoření Evropské centrální banky (která nahradila Evropský měnový institut) a postupné zavádění eura v několika zemích. K účasti v třetí fázi měnové unie musí členský stát splňovat kritéria konvergence stanovená v smlouvách, tzv. Maastrichtská kritéria. Tato kritéria zahrnují cenovou stabilitu, dlouhodobé úrokové sazby, udržitelnost veřejných financí a stabilitu měnového kurzu. Země, které splňují tato kritéria, se mohou připojit k eurozóně a používat euro jako svou měnu. V současnosti je euro používáno v 19 ze 27 členských států EU a denně s ním obchoduje přibližně 340 milionů lidí.

Zapojení do měnové unie přináší členským státům výhody, ale také závazky. Evropská centrální banka odpovídá za provádění měnové politiky a dohled nad hospodářskou stabilitou eurozóny. Má za úkol udržovat cenovou stabilitu a podporovat udržitelný růst a zaměstnanost v eurozóně. Přínosy zavedení eura jsou mnohostranné. První a nejzřejmější výhodou je eliminace měnových kurzových rizik a snadnější obchodování mezi členskými státy. Díky jednotné měně odpadá potřeba převodu měn a s tím spojené náklady a nejistota. To usnadňuje obchodování, podporuje ekonomickou integraci a zvyšuje konkurenceschopnost evropských firem na globálním trhu.

Dalším přínosem je zvýšená transparentnost a srovnatelnost cen. Jedno euro má stejnou hodnotu v celé eurozóně, což usnadňuje porovnávání cen zboží a služeb. Spotřebitelé mají tak přehlednější informace a mohou snáze vybírat nejvýhodnější nabídky. Euro také posiluje politickou integraci a spolupráci mezi členskými státy.

Členství v měnové unii je významným krokem směrem k hlubší ekonomické a politické integraci.