Úvod do problematiky komunálních odpadů v obcích – II. část

1. Komunální odpad

Komunální odpad je definován jako nehomogenní směs mnoha látek a věcí, které pro nás ztratily svou původní hodnotu. Jeho skladba závisí na způsobu vytápění, na druhu zástavby v obcích i na životním stylu obyvatel (Hlavatá, 2004, s. 21). Komunálním odpadem se tedy rozumí veškerý odpad, který vznikne na území obce při činnosti nepodnikajících fyzických osob (občanů). Co do složení je velmi různorodý a zahrnuje papír, lepenku, sklo, plasty, kovy, biologický odpad, dřevo, textil, obaly, odpadní elektrická a elektronická zařízení, odpadní baterie a akumulátory, dále sem řadíme objemný odpad z domácností, především matrace a nábytek. Zákon dále vymezuje negativně, co není komunálním odpadem. Obci tedy nevzniká povinnost převzít stavební a demoliční odpad, vozidla s ukončenou životností, dále ani odpad z výroby, zemědělství, lesnictví, rybolovu, septiků, kanalizační sítě, čistíren odpadních vod a kalů.

Strategickým nástrojem zákona o odpadech jsou stanovené cíle odpadového hospodářství, které vycházejí z principu oběhového hospodářství. Jsou převzaty z evropské legislativy a jsou pro Českou republiku závazné (zákon č. 541/2020 Sb.):

• Zvýšit do roku 2025 úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 55 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republiky.
• Zvýšit do roku 2030 úroveň přípravy k opětovnému použití a úroveň recyklace komunálních odpadů nejméně na 60 % celkové hmotnosti komunálních odpadů vyprodukovaných na území České republi