Uskutečnění plnění a vznik povinnosti přiznat daň

Obecné pravidlo pro stanovení dne, kdy vzniká povinnost přiznat daň, je upraveno v § 20a zákona o DPH. Vymezení dne uskutečnění zdanitelného plnění pro dodání zboží a poskytnutí služeb, a to i ve speciálních případech, upravuje § 21 zákona o DPH. Povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Je-li před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty.

Úplaty, na které se nevztahuje povinnost přiznat daň

U plátců se však vyskytují i úplaty, které nejsou předmětem daně, a proto povinnost přiznat daň v souvislosti s přijetím těchto úplat nevzniká.

Jedná se zejména o takové případy, jako je finanční plnění od pojišťovny, náhrada škody, kauce přijaté jako forma zajištění budoucího závazku, částky zaplacené za zboží dodané osobě registrované v jiném členském státě, platby přijaté po uskutečnění zdanitelného plnění (úhrada pohledávky za uskutečněné zdanitelné plnění), úplaty vztahující se ke zdanitelným plněním, která podléhají režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění, zálohy na plnění, u kterých je uplatňován režim přeúčtování podle § 36 odst. 14 zákona o DPH a která nejsou předmětem daně.

Přijaté platby předem (zálohy)

Pokud před uskutečněním zdanitelného plnění byla přijata úplata, která se vztahuje ke zdanitelnému plnění, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty s výjimkou, kdy není zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě.

V § 20a odst. 3 zákona o DPH jsou uve