Stravování zaměstnanců

Úvodem

Podle § 236 ZP platí, že zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování; tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Zaměstnavatel tedy nemá povinnost zajišťovat stravování ani je financovat, zákonem má pouze uloženou povinnost zaměstnancům stavování umožnit a tuto povinnost má vůči zaměstnancům ve všech směnách. Zaměstnavatel nemá povinnost umožnit stravování pouze vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Pracovní cestou se pro tyto účely rozumí omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Možnost stravování nezahrnuje zajištění jídla (poskytování stravování), ale pouze vhodné rozvržení pracovní doby, vybavení prostoru, kde se mohou zaměstnanci stravovat, vybavení kuchyněk a podobných prostor, možnost nákupu občerstvení v prostorách zaměstnavatele apod.

Poskytování stravování

Poskytování stravování a vymezení okruhu zaměstnanců, jimž se stravování poskytuje, je možné dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu. Stejným způsobem je možné dohodnout či stanovit organizaci a způsob zajištění stravování a jeho financování zaměstnavatelem. Zaměstnavatelé, u nichž jsou náklady na závodní stravování upraveny zvláštním právním předpisem, jako je tomu u organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací a u příspěvkových organizací zřízených územními samosprávnými celky, musí při financování stravování postupovat podle vydávaných právních předpisů. Formy poskytovaného stravování se ponechávají výhradně na kolektivní smlouvě