Stanovení základu daně

V případě veřejnoprávních subjektů je stanovení základu daně důležité při uskutečňování zdanitelných plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně se postupuje obdobně.

Stanovení základu daně

Základ daně se stanoví podle § 36 zákona o DPH, ze kterého vyplývá, že základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění.

Stanovení základu daně je na plátci, který uskutečnil zdanitelné plnění. Plátce si vykalkuluje cenu, za kterou bude toto plnění fakturovat. Do této kalkulace zahrne veškeré náklady, které musí na poskytnuté plnění vynaložit, a také zakalkuluje zisk, kvůli němuž zdanitelné plnění uskutečňuje.

Aby se jednalo o plnění, které je předmětem daně, tak musí být poskytnuto za úplatu. Úplata může být plátci poskytnuta jak osobou, pro které je uskutečněno zdanitelné plnění, tak třetí osobou. Při stanovení základu daně tedy nezáleží na tom, zda úplatu poskytne pouze příjemce zdanitelného plnění, nebo také třetí osoba.

Častý problém nastává u developerů, kdy developer staví např. komunikaci a na výstavbu této komunikace přijímá úplaty (zálohy), např. od vlastníků domů, s tím, že komunikaci prodá obci. V takovém případě se pro developera jedná o úplaty na budoucí zdanitelné plnění přijaté od třetích osob a plátce je&n