Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a služební slib

Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru

Jak vyplývá z § 24 odst. 3 a 4 ZSS, v rámci obsazování služebních míst je třeba odlišit situace, kdy je služební místo obsazováno osobou, která dosud není státním zaměstnancem ve služebním poměru, a na druhou stranu situace, kdy je služební místo obsazováno osobou, která dosud není státním zaměstnancem ve služebním poměru. Pokud je služební místo obsazováno osobou, která dosud není státním zaměstnancem, služební orgán musí rozhodnout jak o jejím přijetí do služebního poměru, tak o jejím zařazení na služební místo nebo o jmenování na služební místo představeného. Naproti tomu, pokud je služební místo obsazováno státním zaměstnancem ve služebním poměru, služební orgán rozhoduje „pouze“ o zařazení na služební místo, resp. o jmenování na služební místo představeného. Těmto dvěma odlišným situacím pak odpovídá i samostatné stanovení náležitostí rozhodnutí o přijetí do služebního poměru podle § 30 odst. 1 ZSS a náležitostí rozhodnutí o zařazení na služební místo představeného podle § 30 odst. 2 ZSS.

Byť § 23 odst. 1 ZSS a i samostatně stanovené náležitosti obou rozhodnutí navozují dojem, že rozhodnutí o přijetí do služebního poměru a rozhodnutí o zařazení na služební místo, resp. rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného, jsou dvě na sebe navazující rozhodnutí, v praxi je běžně o přijetí fyzické osoby do služebního poměru a o jejím zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného vydáváno služebními orgány jedno rozhodnutí splňující náležitosti jak § 30 odst. 1 ZSS, tak § 30 odst. 2 ZSS.