Pracovní poměr versus služební poměr

Úvodem k pojmu veřejná správa

Veřejná správa je správní činnost související s poskytováním veřejných služeb, řízením veřejných záležitostí na místní i centrální úrovni a zajišťování záležitostí ve veřejném zájmu. Kromě této správní činnosti (např. vydávání správních aktů) bývají za veřejnou správu označovány též správní orgány, které ji vykonávají, tedy především úřady. V centralistickém pojetí státu byl nositelem veřejné správy pouze stát. V současné době je však veřejná správa rozdělena na státní správu a samosprávu.

Činnost veřejné správy je vázána právem a ústavními zásadami. Článek 2 odst. 3 Ústavy stanoví: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“. Listina základních práv a svobod pak k tomu dodává: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“.

V moderní demokratické společnosti se vytvořil systém veřejné správy, který má dvě větve, a to větev samosprávy a větev státní správy. Státní správu vykonávají státní orgány.

Veřejnou správu lze chápat jako:

• správu území, státu, kraje obce,
• správu věcí, ke kterým má veřejnost vlastnická práva,
• správu veřejných záležitostí,
• správu veřejných financí,
• správu užívání veřejných objektů a zařízení.

Hlavním nositelem veřejné správy je v Česku stát, který ji ovšem vykonává pouze coby státní správu. Tu vykonává buď přímo (prostřednictvím vlastních služebních úřadů nebo soudů), ale také nepřímo (prostřednictvím územních samosprá