Účtování a vykazování hlavní a vedlejší činnosti u nestátních neziskových organizací a související daňové aspekty (alias podnikání nebo nepodnikání u neziskových organizací)

Pod pojmem nestátní neziskové organizace budeme nadále rozumět organizace, které nebyly zřízeny za účelem podnikání a vedou účetnictví v souladu s vyhláškou č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, a nebo v souladu s vyhláškou č. 325/2015 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které vedou jednoduché účetnictví. Mezi tyto organizace patří zejména spolky, nadace, nadační fondy, ústavy, obecně prospěšné společnosti, církve a náboženské společnosti, honební společenstva, školské právnické osoby, zájmová sdružení právnických osob, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, veřejné výzkumné instituce, veřejné vysoké školy, politické strany a politická hnutí.

O hlavní a vedlejší činnosti se v souvislosti s fungováním neziskových organizací mluví hodně. Definice hlavní a vedlejší činnosti a současně i věcná náplň hlavní a vedlejší činnosti vychází z několika právních předpisů. Jedná se zejména o

• základní předpisy, kterými se řídí vznik, trvání i zánik konkrétních neziskových organizací, zejména se jedná o
  • zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění
  • zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění k 31. 12. 2013
  •  zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, v platném znění
  • zákon č. 111/1998 Sb.