Odchylky v právní úpravě dovolené ve veřejné správě

Úvodem

Právní úprava dovolené je v zákoníku práce obsažena v části deváté, v ustanoveních § 211 až § 223 ZP.

Zákoník práce v oblasti dovolené upravuje určité odchylky pro zaměstnance zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP a v souvislosti s dlouhodobým uvolněním zaměstnance pro výkon veřejné funkce. V našem článku na ně upozorníme.

Hlavním úkolem našeho článku však bude vysvětlit odchylky právní úpravy dovolené v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „ZSS“ nebo „služební zákon“), od právní úpravy v zákoníku práce. Článek byl revidován a aktualizován k datu 1. ledna 2025, neboť toho dne nabyl účinnosti zákon č. 448/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, který mimo jiné upravil § 103 odst. 1 ZSS („Dovolená a dodatková dovolená“) a vložil do předmětného ustanovení tři nové odstavce – odstavce 4 až 6.

Výměra dovolené zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP

Podle § 212 odst. 2 ZP platí, že výměra dovolené zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP činí 5 týdnů v kalendářním roce. Dosud přežívá názor, že tato výměra je stanovena bez možnosti dalšího prodloužení. V odborné literatuře se však poslední dobou objevuje názor, že tomu tak není, neboť v souvislosti s přijetím občanského zákoníku a s ním souvisejících změn v dalších právních předpisech, zákoník práce nevyjímaje, s účinností od 1. ledna 2