Ochrana osobních údajů a GDPR

Úvodem

Ochrana osobních údajů patří mezi základní osobnostní práva člověka. Zaručuje ji přímo Ústava (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) ve svém čl. 2 odst. 4. Podle tohoto článku „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.

Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) jde ve vymezení těchto práv ještě dále a v čl. 10 uvádí, že každý má právo

• aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno,
• na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě a
• právo na ochranu osobních údajů,

přitom musí být respektováno právo občana na ochranu osobních údajů, která je součástí práva na soukromí a ochranu osobnosti.

Ochrana osobních údajů není však jen záležitost našeho práva, je to problematika, která se řeší na úrovni Evropské unie. A právě na této platformě bylo přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Nařízení je anglicky označované General Data Protection Regulation (GDPR) (dále jen GDPR). Jeho účinnost nastala 25. května 2018. Od tohoto data je tedy základním předpisem i u nás.

Kromě GDPR však budeme mít i nadále tuto oblast regulovanou našimi vnitrostátními zákony. Od roku 2000 u nás v této oblasti platil zákon č. 101/2000 S