Mzda a její výplata

Splatnost mzdy a platu

Úprava splatnosti mzdy a platu uvedená v § 141 ZP vychází z Úmluvy MOP č. 95 o ochraně mzdy, která v čl. 12 požaduje, aby mzda byla vyplácena pravidelně. Vnitrostátní předpisy, popřípadě kolektivní smlouva nebo rozhodčí výrok mají podle tohoto článku úmluvy stanovit lhůty pro výplatu mzdy, neexistují-li jiné vhodné úpravy, které zajišťují její pravidelnou výplatu.

Koncepce splatnosti mzdy navazuje na § 109 odst. 1 ZP, podle kterého zaměstnanci přísluší mzda za vykonanou práci (za práci, která už byla vykonána). V duchu této koncepce je splatnost mzdy i platu stanovená až po vykonání práce. Přesto se zaměstnanec nemůže domáhat mzdy nebo platu (popřípadě jejich části) bezprostředně po splnění konkrétního pracovního úkolu nebo po odpracování určité doby. Přestože právo na mzdu nebo plat zaměstnanci vznikne již na základě skutečnosti, že vykonal práci, kterou mu zaměstnavatel podle pracovní smlouvy uložil, právo na zaplacení mzdy nebo platu je podmíněno jejich splatností a může být uplatněno nejdříve v den, na který u zaměstnavatele připadá pravidelný termín výplaty. Z tohoto principu stanoví zákoník práce v § 141 odst. 4 a 5 a v § 143 odst. 1 ZP některé výjimky.

Mzda a plat jsou podle § 141 odst. 1 ZP splatné nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Ačkoli Nejvyšší správní soud dospěl v 6 Ads 138/2022-37 k závěru, že zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat pozdější splatnost složky mzdy, na kterou zaměstnanci vzn