Minimální mzda v roce 2025

Úvodem

V § 109 ZP upravuje zákoník práce tři druhy odměn poskytovaných za výkon závislé práce, a to mzdu, plat a odměnu z dohody. Minimální mzda je terminus technicus, kterým zákoník práce v § 111 odst. 1 ZP označuje nejnižší přípustnou výši všech odměn poskytovaných za práci v základním pracovněprávním vztahu. Minimální mzda se tedy nevztahuje pouze na případy odměňování mzdou, ale vyjadřuje také nejnižší nepodkročitelnou výši platu a odměny z dohody. S ohledem na rozsah působnosti § 112 ZP a okruh zaměstnanců, kterým přísluší odměna za práci nejméně ve výši zaručeného platu, se však v praxi uplatní minimální mzda pouze u zaměstnanců odměňovaných mzdou, jejichž mzda je sjednána v kolektivní smlouvě a u zaměstnanců činných na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Pro účely poskytování minimální mzdy se do mzdy, platu a odměny z dohody nezahrnují ty složky, jejichž účelem je kompenzovat výkon práce ve ztíženém režimu a za ztížených pracovních podmínek (příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a neděli). Do mzdy a platu se navíc nezahrnuje mzda a plat za práci konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu, tedy za práci přesčas.

Účelem minimální mzdy je především zajistit zaměstnancům a osobám na nich závislým základní existenční prostředky a zabránit zaměstnavatelům využívat snižování mezd ke snižování nákladů. Z celospolečenského hlediska je minimální mzda prostředkem motivace k zaměstnanosti a k upřednostňování pracovních