Informační bezpečnost a ochrana osobních údajů ve školách – případy z praxe

Úvod

Škola není jen místem výuky, ale také prostorem, kde se denně odehrávají tisíce drobných interakcí mezi dětmi, učiteli a rodiči. Jako živý organismus zpracovává škola množství informací – některé zcela běžné, jiné velmi citlivé. Osobní údaje žáků, včetně jejich jmen, fotografií, známek, zdravotního stavu či sociální situace, proudí školním systémem podobně jako krev v těle: neustále, skrytě a přitom zcela nezbytně. Pokud však v tomto systému dojde k poruše – například ke zneužití údajů, neoprávněnému zveřejnění fotografií nebo nevhodnému sledování kamerami – narušuje to nejen důvěru mezi školou a rodiči, ale i samotnou integritu vzdělávacího prostředí. Škola, která má být bezpečným a respektujícím prostorem, se může náhle proměnit v instituci, která žáky a jejich rodiny ohrožuje na soukromí. Každá škola je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) povinna tato data chránit (a to v souladu se zásadami uvedenými v čl. 5 a na základě právního základu dle čl. 6 uvedeného nařízení). Český právní rámec doplňuje zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, který upravuje podmínky zpracování osobních údajů, včetně zvláštních pravidel pro zpracování údajů dětí ve školách. V následujícím článku autor představí konkrétní případy z praxe českých a slovenských škol, kde došlo k pochybením v oblasti ochrany osobních údajů. Autor doporučuje českým čtenářům věnovat pozorn