Daňové doklady se zaměřením na veřejnoprávní subjekty

V § 26 až 35a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), je řešeno, co je daňový doklad, jaká jsou pravidla pro vystavování daňových dokladů, dále jsou uvedeny náležitosti jednotlivých druhů daňových dokladů, jak je zajištěna věrohodnost původu, neporušenost a čitelnost daňových dokladů a uchovávání daňových dokladů.

Daňový doklad

Podle § 26 odst. 1 zákona o DPH je daňovým dokladem písemnost, která splňuje podmínky stanovené v zákoně o dani z přidané hodnoty. Zákon o DPH tím nepředepisuje žádnou podobu nebo formu daňového dokladu. Daňovým dokladem tak může být dodací list, smlouva, resp. jakákoliv písemnost, která splňuje náležitosti daňového dokladu.

Daňový doklad může mít podle § 26 odst. 2 zákona o DPH podobu jak listinnou, tak elektronickou. Elektronickou podobu má daňový doklad podle § 26 odst. 3 zákona o DPH v případě, že je vystaven a obdržen elektronicky, přičemž s obdržením dokladu v elektronické podobě musí osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, souhlasit. Zákon o DPH nijak neurčuje způsob udělení souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě. Tento souhlas lze udělit již v obchodní smlouvě, nebo samostatně dohodou obou stran písemnou nebo i ústní.

Souhlas osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, je nutný pro veškeré použití elektronického daňového dokladu, tedy vystavení daňového dokladu,