Daňová evidence ve zdravotnictví – II

Úvod

V tomto příspěvku navazujeme na první část této problematiky týkající se daňové evidence ve zdravotnictví. Jak jsme již konstatovali v první části, velká část zdravotníků a lékařů pracuje v právní formě FO – OSVČ, často tak činí od vytvoření uvedeného systému rozdělujícího lidi pracující ve zdravotnictví, od samotného počátku a vesměs tehdy nedobrovolně. Nicméně časem si lékaři i zdravotníci zvykli a je možné, že by dnes se způsobem financování, vedení daňové evidence a plateb za daň z příjmů FO – OSVČ již neměnili. Samotné postavení „podnikatele“ jim umožňuje značnou míru svobod y, volnosti a vlastního rozhodování, což ve srovnání zaměstnance je výhoda nejen v oblasti času, ale i rozhodování a řízení finančních toků, ekonomické samostatnosti a korekce daní. Na druhé straně musíme připustit, že někteří zdravotničtí pracovníci i lékaři jsou spokojeni i v právní formě právnických osob, a to včetně zvláštnosti ve formě jediné osoby (v s.r.o.), popřípadě i v pracovní formě zaměstnance.

V našem příspěvku jsme se v úvodní části zabývali daňovou evidencí jako charakteristickým rysem výkonu práce pod právní formou FO – OSVČ (osob samostatně výdělečně činných). Stejně jako u množství odborných předpisů i v oblasti daní, a tudíž i ve vedení daňové evidence došlo v průběhu několika let k řadě podstatných úprav, vesměs zjednodušujících tuto oblast ekonomických činností zdravotníků a lékařů. Jak jsme již v našem prvním příspěvku na toto téma naznačili, úpravy, zejména v oblasti dodatečných (závěrkových) operací