Správné postupy a sporná místa zařazování zaměstnanců do platových tříd

Pro odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě platí striktní pravidla předepsaná zákoníkem práce. Touto úpravou se řídí i odměňování státních zaměstnanců vykonávajících službu podle zákon o státní službě. Podle toho, jakou práci zaměstnanec vykonává, jej zaměstnavatel zařadí do platové třídy. V článku se zaměříme na to, co má, a co naopak nemá vliv na zařazení zaměstnance do platové třídy. Pozornost bude věnována i komplikovanějším případům, které vznikají například při souběžném výkonu několika činností, a také správnému postupu při zařazení vedoucího zaměstnance.

Zařazení do platové třídy podle vykonávaných prací

Podle § 123 odst. 3 zákoníku práce má zaměstnavatel zaměstnance zařadit do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, resp. s ohledem na nejnáročnější (tedy do nejvyšší platové třídy zařazené) práce, jejichž výkon od něj požaduje. Od zaměstnance by správně měly být vyžadovány pouze práce odpovídající druhu práce, jenž byl mezi stranami dohodnut v pracovní smlouvě, případně vedoucímu pracovnímu místu, na něž byl zaměstnanec jmenován. Zaměstnanci ve služebním poměru by měli vykonávat pouze činnosti odpovídající služebnímu místu, na které byli zařazeni, případně jmenováni.

V souvislosti se zařazením do platové třídy má ovšem před formálním hlediskem přednost faktický stav věci. Zaměstnanec nemá být zařazen podle toho, co je „psáno na papíře“, nýbrž podle prací, které vykonává. Vzhledem k výše uvedenému by nemělo docházet k tomu, aby od zaměstnance byly vyžadovány činnosti, které neodpovídají jeho druhu